Slibujeme dobré skutky a polepšení, obracíme se s prosbou k nebi, andělům, ať už věříme či nikoliv. Pokud se, ale zázrak nekoná, zanevřeme. Pokud ano, jak dlouho náš slib vydrží?
Vždyť porušení slibu se zase vrátí jen a jen znovu k nám. Jak z toho ven, když se tím rozjelo kolo zmatků a nedůvěry? Vidíme jen strach, nejistotu, která se stává naší každodenní součástí, všechny negativní energie nás začnou dělit od lásky a pocitu vnitřního klidu. Jsme v jednom bludném začarovaném kruhu.
Co nás nutí dívat se na život temnýma očima?Proč si tím stále procházíme? Je to trauma z předchozího vztahu, nebo z dětství, či vše pochází z minulých životů?
Je dobré, pokud zjistíme příčinu, proč a co nedůvěru způsobuje. Způsobuje ji neopětovaná láska, vztah obou rodičů, nebo ztráta milovaného člověka?
Snaha odpustit jen v duchu však nic neřeší, je potřeba odpustit opravdově, je potřeba vědomě žít tady a teď, neboť to je největší zkouška v procesu učení, dovolit věcem, ať se prostě stanou. Kam zmizela spontánnost a hravost v každém z nás, jsme pohlceni pocity povinností, chamtivosti.
Kde je naše jedinečnost?
Všichni jsme jedineční, máme svá tajemství i zkušenosti, bolesti, dokážeme být soucitní a empatičtí k druhým. Všichni jsme zkoušeni, jak silnou a pevnou víru máme v sobě. Naše srdce nás žádá, aby vše plynule probíhalo v klidu, jelikož vše, co se děje uvnitř nás samotných, je to, co vidíme zvenku.
Uklidněme chaos v nás
Procházíme nyní lekcí důvěry v život, pohlédněme tedy znovu k nebi, otevřeme znovu svou náruč životu. Ten první krok záleží na každém z nás. Pokud si nevíte rady, jsem tu pro Vás a ráda Vás nasměruji.