Nejenom mi dospělí máme hlavu plnou starostí, ze kterými si často nevíme rady, ale někdy si se svými starostmi nevědí rady i naše děti.
Toto je příběh malé dívky Zuzanky, která měla velkou bolet a starosti, a protože si s nimi ve věku svých sedmi let nevěděla rady zvolila jedinou možnost a tou byl útěk před realitou a stala se náměsíčnou. To už si s ní nevěděla rady její mamka velká Zuzka a proto přišla za mnou, abychom společnými silami tento nastalý problém vyřešili. Malá Zuzka vnímala, jako každé dítě, svět kolem sebe velmi senzitivně a velmi jí trápil rozvod jejích rodičů.
To, ale nebylo vše. Velká Zuzka se znovu provdala a brzy k malé Zuzce přibyli ještě dva bráškové a ona se najednou ocitla v roli velké, zodpovědné sestry.
Nestabilní rodina
Malá Zuzka však v nové roli nebyla šťastná. Měla pocit, že jí nikdo nemá rád, že na ní nikomu nezáleží. Její biologičtí rodiče spolu nevycházeli moc dobře a dívka byla jako pimpongový míček mezi nimi. Měla pocit, že její bratry má matka raději než jí a proto zvolila svět klamu, svět svitu měsíce, svět iluze, ale Zuzance tento svět poskytoval jakousi jistotu a podporu.
Lidská duše je velmi křehká a duše dítěte obzvlášť. Zuzka měla své bratry moc ráda jen se prostě s nastalou situací nedokázala poprat. Nedokázala jí vidět v reálném světle. Proto utíkala za světlem měsíce a vlastně neviděla, jak to její matku Zuzku trápí a má o svojí prvorozenou dceru strach. Velká Zuzka uznala mé argumenty a tom, že by se její malá holčička mohla cítit jako vetřelec v jiné rodině a slíbila nápravu.
Více lásky
Slíbila, že malé Zuzce bude dávat najevo více lásky a odebere jí některé povinnosti, aby dcera neměla pocit tlaku ze strany rodičů. Ale i pro mně to byla jedna velká zkušenost v tom co se přihodilo mně jako člověku pracujícím s energiemi. Matka malé Zuzky mně požádala o vyčištění jejich energií pomocí automatické kresby a já jsem na vlastní oči viděla, jak dívka často pobývá mimo své fyzické tělo.
Tužka mi neustále utíkala z papíru a energie malého děvčete mi téměř nedovolila se jí dotknout. Tak mocná byla síla iluze. Ještě nikdy jsem to neviděla. Ruka mi neustále visela v vzduchu a nemohla dolů. Byla jsem moc ráda, že mně o to matka požádala, a že u toho byla a viděla na vlastní oči , co její dcera prožívá. Kdybych jí to řekla, možná by mi to nevěřila.J8 v moc energie věřím a věřím i tomu, že obě duše si zvolily tento úkol.
Velká Zuzka má být dobrou a spravedlivou matkou a ta malá zase milující dcerou, která si po celý svůj současný živou bude muset dávat pozor na iluze a nepodlehnout svitu Luny. Doufám, že jsem jim oběma ukázala cestu, ale jen na nich je zda se po ní vypraví.
S láskou Vaše kartářka Jarka