Zdeněk Troška se s námi podělil o své zkušennosti s věštěním a vyvoláváním duchů:
„Já na výklady nevěřím. Samozřejmě Helena Růžičková, která byla takzvaná bílá čarodějnice, nebo ta její kamarádka, vynikající slovenská hlasatelka Elena Galanová, uváděla takové ty koncerty Pražského jara a tak dále s Milanem Siedlem, to byla taky čarodějnice bílá.
Helena Růžičková dokonce řekla začněte tendleten den, takhle to opravdu všechno sedlo, a vždycky jsem se tím řídil. Ale můžu vám říct, dokonce se stala jedna taková věc, když jsme točili Slunce seno a pár facek a bylo patnáctýho srpna a já říkám, že máme už patnáctýho srpna a my máme zhruba půlku natočenýho.
My to nenatočíme. Helena řekla moment, vyvalila oči, začala počítat a řekla- prvního září je poslední natáčecí den.-No tak prvního října, ne?- Ne prvního září. Představte si a to mám dodnes ve scénáři napsáno, ve dvacet hodin a čtyřiačtyřicet minut padla poslední klapka filmu. Prvního září.
Před patnácti – dvaceti lety, kdy jsem přijel na chalupu ke známým, kde byla nějaká společnost a říkali: „My tady vyvoláváme duchy“. Já jsem se hrozně těšil, že to konečně zažiju. Byl tam ten šaman, já šel do tý místnosti a on se zarazil: „Ježiš pane Troška, ale vy tady být nemůžete, vy ne“. Říkám a proč ne, mě tady milujou všichni a já tady nemůžu bejt a teď jsem mu tohleto říkal a teď jsem tam vešel a najednou, jako bych narazil na něco, že jsem neuvěřitelně silný antimédium.
Říkal: „Přes vás vlak nejede.“ To se jim nepovedlo. Protože už tenkrát, jako dítě jsem se nenechal ani uspat…“
Pro Kartářky světla Helen Stanku
Mohlo by vás také zajímat: