Příběh lásky na první pohled
Pro tentokrát své delší vyprávění začnu nejprve vyprávěním skutečného příběhu a potom přijdou určité postřehy či podněty k otázkám souvisejících s příběhem.
Nebudu zde rozepisovat, jak blízko jsem tomuto románku, co zazní, byla. Není to rozhodující, ale chci ho uvést, popsat děj tak, jak ke mně přišel, protože se to mohlo, nebo může tak nějak podobně přihodit každému z nás.
Domnívám se, že co je na uveřejnění skutečných příběhů příznivé je to, že mnohé prožíváme dnes a denně, a že to může být záchytným a inspirativním momentem pro někoho, kdo tu zprávu potřebuje.
Jenom krátce odbočím. Vždy, když sama něco řeším, hledám nové podněty, potřebuji něčemu porozumět, vidět návaznost, vždy mi pomáhal, pomáhá a snad tomu tak bude i nadále, určitý vzor, model a zkušenost, prožitek, kterým už někdo prošel, měl určité zážitky a uměl se o ně podělit s ostatními. Je to sympatické proto, abychom věděli, že na řešení situace nejsme sami. Vědomí, že některými etapami procházíme shodnou cestou, nebo že určité situace mají zákonitosti a my se s nimi můžeme ztotožnit, mi vždy moc pomohlo a věřím, že tomu tak bude i nadále.
Příběh je o vdané ženě středních let. Pracovala v ženském kolektivu. Musím podotknout, že to byl celkem spokojený tým žen i se zálibou o esoteriku, výklad karet, ale zajímala je i další témata a společenské aktivity. S určitou pravidelností chodily společně do divadla, na koncerty a někdy tančit. Také dokázaly společně vyrazit jen na dobrou večeři, posedět, popovídat. Výjimkou nebyl ani výlet. Příběh, o kterém píši, začal tím, že si ženy vykládaly karty, jak to tak asi bude probíhat.
Osm žen mělo spolu ujednáno, že půjdou večer (pátek) do kavárny, kde hrála živá hudba k tanci. Samozřejmě je zajímalo, zda budou tanečníci. Naše „hrdinka příběhu“ si vybrala kartu s milencem. Bylo pravděpodobné, že bude mít ten večer tanečníka. Celkem karty nasvědčovaly, že bude příjemný večer. Těšily se na něj a připravily, co bylo potřeba.
Kavárna s tanečním sálem se postupně plnila směsicí lidiček. Kapela hrála k tanci a ženy se poohlížely, zda se tam někde bude nacházet víc či méně zájemců o tanec. Je pravda, že když tato skupinka žen se rozhodla společně si vyjít na akci, že se to nedalo přehlédnout. Jejich úmysl byl se pobavit, zapomenout na všední starosti a být obohaceni o společné zážitky.
Ženy ten večer čekaly, co se bude dít, a očima vyhledávaly případného tanečníka, jež vyšel v kartách. Dobíraly si svou kolegyni. Ta byla celá nesvá, ale vnímala, že se ten večer něco zajímavého přihodí. Najednou přišel do kavárny muž, porozhlédnul se a přitom hledal své přátele. Jeho pohled zůstal u stolu žen z našeho příběhu. Zadíval se na tu, jež si v kartách vybrala milence.
Co se dělo dál? Začala hrát hudba a on se vydal ke stolu, kde sedělo osm žen. K tanci si však vybral paní, jež seděla vedle kamarádky, kartami předpověděného tanečníka. Všechny se tomu divily. On během tance samozřejmě vyzvídal, kdo ty ženy jsou a rovněž se vyptával i na dámu s kartou milence.
Hudba začala hrát další sérii písniček a tentokrát si to tanečník už namířil přímo k dámě, jež si předpověděla zajímavý taneční večer. Tanečník se opravdu celý večer snažil, tančil, byl pozorný, dvořil se a závěrem prozradil, proč jednal, jak jednal, tj. proč nejprve vyzval starší dámu k tanci a ne jí.
A řekl jí, že se do ní zamiloval na první pohled a že nejprve chtěl znát určité informace, aby věděl, jak se má chovat. I když mu bylo známo, že je vdaná, srdce zahořelo láskou a potřeboval to své nové lásce říci. Od kolegyně získal telefon. Pojistil se, aby svou nově objevenou lásku neztratil z očí.
Co následovalo? Tanečník nenechával nic náhodě, telefonovat a snažil se, být v kontaktu. Hledal záminky, jak se setkat, protože naše dáma z příběhu byla vdaná a nechtěla se do žádného dobrodružství pouštět. Uvědomovala si ovšem, že toho svého tanečníka miluje, ale …
On byl celkem neodbytný, volal jí na pracoviště a už to tam začínalo být nápadné, že se tam cosi odehrává. Žena se rozhodla, že přijme pozvání na setkání a že si o tom všem popovídají v kavárně. Sešli se, ale argumenty, že je vdaná a on na prahu rozvodu, ustoupily intenzivnímu mileneckému vztahu. Ten trval několik let. Samozřejmě se všemi úskalími, co to sebou přináší, tj. milenecký vztah.
Euforie ustupovala a žena si postupně uvědomovala, jak žije a že by chtěla žít jinak. Následoval rozvod, ale před tím iniciovala rozchod s milencem. Dáma vztah s těžkým srdcem ukončila. On se rozvedl až několik roků po té. Zůstali přátelé.
Oba věřili tomu, že kdyby se potkali nezatížení svými původními závazky, že by byla naplněná láska na první pohled. Tato láska neměla tolik síly, aby všemu dokázala čelit. I přes spřízněnost duší a soulad energií. Ona přesně vnímala, kdy na ni myslí, že jí zavolá, kdy je ve městě, kdy odjel apod. On to pociťoval podobně. O to těžší bylo žít každodenní život, povinnosti z toho plynoucí a těšit se jenom na setkání a utajované schůzky, kdy si je mohli dopřát.
Zamyšlení se nad příběhem a okolnostmi: Láska na první pohled je jistě téma vyvolávající mnohé otázky i tohoto typu, „Jakou reálnou šanci a naději na existenci má láska na první pohled? Věříme v ní? Potkáme jí? Je to jenom záležitost mládí? Kdy se zamilujeme na první pohled, za jakých okolností?“ Otázek a odpovědí je jistě mnoho, ale o určitý vhled, zodpovězení otázek či o přiblížení si děje, se můžeme spolu pokusit. Samozřejmě optimisti a romantici budou na lásku na první pohled věřit, pesimisti pochopitelně ne.
Věřme, že láska na první pohled nebude záležitostí mládí, ale snad v mládí jsme k tomu se okamžitě zamilovat přístupnější. Jsme víc romantičtí, svobodní, nezatížení obavami a nepřipouštíme si zklamání z lásky.
Věřit na lásku na první pohled je zdravé, nebo se domnívám, že je tomu tak. Jenom samotný fakt, že na ní budeme věřit, není tím momentem, že ji skutečně prožijeme. Bude v tom ještě něco dalšího, tj. určité souvislosti se vzájemnou empatií a shodnými energiemi, jež vyzařujeme. To má za efekt propojení energií a navázání potřebné důvěry. To se ale děje na podvědomé úrovni, někde hlouběji v nás samotných a ne na úrovni rozumové.
Co bude následovat, tj. jak se zachováme k lásce, už potom může podléhat rozumové analýze. Zamilovat se při první pohledu můžeme kdykoliv. Opravdu to není jen v době, kdy jsme singl, a tudíž vztah hledáme, toužíme po něm. Děje se to i v době, kdy nikoho nehledáme, ale setkání s někým nás natolik imponuje, že se zamilujeme.
Není to námět na román, ale píše to život. Není to ani vhodné téma k posuzování a hodnocení chování druhých, protože mi z vnějšího světa neznáme souvislosti, detaily, karmu. To se prostě tak někdy v životě děje a jedinec si to má prožít. Potřebuje zřejmě danou zkušenost.
Zamilovanost je přechodný stav, má svou vývojovou fázi. Pokud přejde v lásku, bezpodmínečnou lásku, potom máme vztah, se kterým jen tak nic z vnějšího světa neotřese. Pakliže zamilovanost v lásku nevyústí, potom jsme na počátku rozchodu. Kdy a za jakých okolností rozpad vztahu, nebo jeho zánik přijde, je na snaze, jak ho budeme udržovat. Bude velmi záležet na přístupu či způsobu jeho utváření, nebo na závislosti, manipulaci ve vztahu apod.
Závěrem: Tento příběh a existence lásky na první pohled není návodem a podporou k nevěrám, ale jenom konstatováním, že se dějí. Vypořádat se, se svou situací potřebujeme každý sám. V tom je kouzlo a dobrodružství života. Pakliže potřebujeme pomoc a radu, je vhodné o to umět požádat. Karty napoví, poodhalí další souvislosti a najdou řešení.
Pro Kartářky světla kartářka Marie
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.