Již v dávné minulosti bylo známo, že člověk má kolem sebe určitý světelný obal – auru. To dokazuje nejen mnoho skalních kreseb, ale i křesťanské obrazy zobrazující auru jako světelný kruh nebo záření kolem člověka. O auře najdeme zmínky i v různých svatých knihách.
Ve středověku byla aura rozlišována na: nimbus, svatozář, aureolu a gloriolu. Nimbus a svatozář obklopovaly hlavu, aureola celé tělo a gloriola byla kombinace tří posledních. Zatímco na východě byla aura známá a prozkoumaná, z hlediska vědy se v naší kultuře o ni zajímalo jen pár jedinců. Byl to například astrolog Paracelsus (15.–16. století), který byl přesvědčen, že existuje životní síla tvořící kolem bytostí zářící obal. Považoval ji ovšem za magnetismus. V 18. století tvrdil i švýcarský lékař Franz Mesmer, že síla podobná magnetismu sídlí v lidském těle. V běhu ději bylo však jistě více lidí, kteří se o auru zajímali a poskytli cenné zkušenosti pro její zkoumání.
Nikola Tesla
Prvním, kdo auru vyfotografoval, byl Nikola Tesla v roce 1891. V roce 1908 Dr. Walter Kilner objevil způsob, jak auru vidět, a knize Lidská aura vyjádřil názor, že lidskou auru bude možné fotografovat. Jeho zařízení pro vidění aury spočívalo ve stínítku ze dvou skleněných desek vzdálených od sebe tři milimetry. Mezera mezi nimi byla vyplněna roztokem dycianinu.
Ke konci třicátých let 20. století ruský vědec Semjon Kirlian náhodou objevil způsob fotografování aury. Pozoroval slabé světelné výboje mezi kůží pacienta a elektrodou v době, kdy se lékaři snažili léčit pacienta elektrošoky. Přes dvacet let se snažil se svojí manželkou fotografování zdokonalit, nicméně až v šedesátých letech, letech určitého politického uvolnění, se mu dostalo podpory ze strany ministerstva zdravotnictví. Snad nejznámější jeho fotografií je fotografie ruky objevující se na začátku seriálu Akta X.
Aura v Česku
Od roku 1975 měřily různé univerzity po celém světě auru s velikou přesností. Česká republika nebyla výjimkou. Například detekování aury VKV monitorem v rozsahu MHz.
V roce 1980 obhájil Aleš Rumler před lékařskou komisí svoji studii nazvanou „Výzkum poruch aury lidského těla k včasné diagnostice“. Po prokázání, že lze podle aury diagnostikovat, o ni projevilo zájem několik lékařů. Jakmile však zjistili, že k tomu potřebují mít schopnosti[L1] , přestali se o ni zajímat.
V devadesátých letech vyvinula společnost Aura Imaging fotokameru, která je schopna vyfotografovat toto elektromagnetické pole, auru, kolem člověka. Tato kamera byla testována na 15 000 lidech a její pravdivost prokázána před lékařským konziliem.
Z důvodu přesnosti a kvality znázorňuje fotografie auru člověka od pasu nahoru. Současný vývoj se ubírá směrem vyfotografovat auru kolem celého těla, problémem je však přesnost a kvalita zobrazení potřebná pro správný výklad aury. Samozřejmě existuje ještě jiná cesta, známá od nepaměti – naučit se auru vidět sám[L2] . Už v příštím čísle vám prozradíme, jak na to.
Bytosti z jiných světů
Trochu jinak je to s bytostmi z jiných světů, které, pokud nás navštíví, vnímáme jako mlhu či dým. Vyšší energie jsou proměnlivé a mohou na sebe brát nejrůznější tvary – někdy lidského těla, jindy anděla, ale také třeba zvířete. Nejčastěji však připomínají světelné koule nebo se vlní a probleskávají jako jemný deštík.
O jejich povaze toho nejvíce prozradí jejich barva: Nízké energie jsou temné, šeré či černé. Přebírají tvary lidských postav. Nejčastěji přicházejí ze zvědavosti nebo pro pomoc. Mají tak nízké vibrace, že se v jejich přítomnosti necítíme dobře, a přesně proto se jich hodně lidí bojí.
Pokud to jsou zvířata, je to naopak: Černá kočka nebo pes jsou ochránci, kteří někdy doprovází vysoké energie.
S vyššími energiemi je to zase jinak, protože přicházejí z vyšších světů, vyzařují čistou lásku a jsou tu proto, aby nám pomohly. Nepřicházejí však ke všem – předpokladem je otevřenost. A nepřicházejí nepozvány, navíc se na ně těžko vyladí vzteklý a nenávistný jedinec. Jejich barvy jsou pastelové, intenzivní, se škálou, jež na zemi vidíme málokde, pokud vůbec. Každá barva barevného spektra poukazuje na různé vlastnosti a kvality.
Barvy aury
Následující popisy barev podávají základní informaci o jejich významu. Přičemž nehraje roli jen barva aury, ale také tvar, stejně jako rozdílné výpovědi levé a pravé strany.
V pravé se ukazuje mužská – aktivní, extrovertní kvalita, vlevo pak ženská – pasivní, introvertní. Velký význam z hlediska interpretace snímku aury má také její šířka a výška, jakož i povaha jednotlivých barev v ní. Světlé a jasné odstíny obvykle znamenají pozitivní energie, zatímco tmavé a rozmazané svědčí o přítomnosti negativních sil či nemocí.
Červená
Je pohonnou silou tohoto pozemského života. Vyjadřuje vitalitu, sílu vůle a snahu prosadit se. Je v ní energičnost. Její hnací silou pro nové zkušenosti ve fyzickém prožívání jsou elementární instinkty. V závislosti na odstínu je v ní vyjádřena z jedné strany hezká dětská otevřenost, radost ze života, ale stejně tak i hněv, zloba, vyzývavost, která vede až do agresivity. Rovněž poukazuje na materialismus, a pokud není v červené jiná barva, tak i na dominantnost, egocentrismus, připoutanost ke hmotě a sex.
Oranžová
K základní dynamické energii červené barvy se přidružila myšlenka poukazující na porovnávání fyzické síly přežití s rozumem, který mění hmotu, tedy volná energie s duchovním impulsem. Oranžová víceméně poukazuje na pocity a emoce a vitální sílu člověka. Vypovídá o připravenosti přijímat, odvaze vpouštět nové, a to realizovat v životě. Je také výrazem tvořivosti člověka, ale současně i individualizace. Lidé s oranžovou barvou jsou lidé, kteří potřebují vidět či znát smysl počínání. Uvědomují si, že nechtějí jen měnit věci kolem, ale začínají chtít měnit sami sebe. Tato barva je též barvou umělců. Malíři, sochaři či hudebníci se světle oranžovou se realizují nápaditostí, nadšením a smyslem pro umění. Jsou to lidé přirozeně intuitivní. Kalné odstíny, zaprané či tmavší v různých variacích poukazují na zahledění se do sebe, sobeckost, závislost, úzkostlivost či pýchu. Oranžová se zelenou khaki poukazuje na svárlivost.
Žlutá
Tato barva se vztahuje k intelektuálnímu myšlení, rozumu, k mentálnímu aspektu našeho bytí. Ve žluté je zakomponováno racionální i intelektuální poznání. Čím je světlejší, tím jasněji a čistěji (tedy nesobečtěji) jsou myšlenky řízeny. Zde jsou již emoce povýšeny na city, jež jsou prvotní duchovně projevenou kvalitou, jež ze své podstaty je obsažena v ženství. Čím tmavší žlutá je, tím více poukazuje na logiku, rozumovost, analogičnost a racionalitu, která se dotýká fyzické roviny bytí. V kalných odstínech a ve spojení s šedou, hnědou či červenou poukazuje na lstivost až zákeřnost. Zářivější odstíny zase poukazují na prožívání citových energií, chápavost, otevřenost a představivost, která otevírá nitro člověka pro radostné energie, jež svou intelektuální schopností a tvořivým přístupem zprostředkovává pro ostatní.
Zelená
Vztahuje se k přirozenosti a ke schopnosti se přizpůsobit. Je to barva středu, jež přináší do pozemského života kvalitu, která ho činí radostným a hodnotným. Je zde schopnost vciťovat se, soucítění a pomáhání druhým. Jsou to mírumilovní lidé a přirození léčitelé, kteří prožívají harmonii s přírodou a jejími zákony. Jasně zelené odstíny poukazují na blahovůli a citovou otevřenost, ztrátu ega, otevřenost pro přirozené a pravdivé a vykazuje schopnost úsudku srdcem – skrze vnitřní vědění. Naopak kalně zelené odstíny mnohdy slizovité a nečisté poukazují na klamání, vychytralost, neupřímnost, sebelásku, podlézavost až zradu.
Modrá
Tato barva se vztahuje ke spirituálnímu aspektu našeho bytí. Je to barva vnitřního klidu, vyrovnanosti, vnitřního míru a hluboké lásky. Zde je obsaženo objektivní poznání souvislostí, že naše myšlenky již nejsou jen odrazem pocitů a fyzických stavů, ale začíná spojení s vlastním původem. Jasně modré odstíny až k oblakově modré vypovídají, že člověk se nechá vést intuicí a důvěřuje tomuto vedení. Vypovídá o trpělivosti, vyrovnanosti, pocitu jistoty skrze sebevědomí. Naopak mlhavé, obláčkovitě šedomodré či špinavě tmavé odstíny poukazují na nejistotu, sobeckou víru, náboženský fanatismus, jakož i ovlivnitelnost zvenčí, což je mnohdy zapříčiněno malým sebevědomím, nedůvěrou ve vlastní schopnosti. Lidé se světle modrou mnohdy působí nejistě. Dotyčný potřebuje mít jistotu, že ho při práci nic nezaskočí. Taktéž lidé s tmavě modrou bývají prodchnuti elánem aktivity na počátku tvorby, ale při dlouhodobější realizaci prvopočáteční nadšení opadává a bývá problém s dokončováním. V takovémto případě chybí spojení se zemí a člověk hodně vnímá bytí skrze iluze (to většinou znamená, že je blokována druhá sakrální čakra).
Indigo
Je znakem duchovního probuzení, vnitřního procesu přeměny a nadsmyslového vnímání. Jasná, tmavě indigová poukazuje na intuici, skrze kterou jsou zprostředkovány informace duchovní kvality. A tato informační hladina je projevována skrze frekvenci energií vyzařovaných šestou čakrou, jež je díky třetímu oku zdrojem poznání skutečnosti. V této informační hladině se však nacházejí úskalí nazývaná duchovní práh, které jsou skrze jejich překonání předpokladem dalšího duchovního růstu.
Metalická
Je barvou lásky a přináší s sebou parapsychologické vlastnosti. Znamená spojení země – nebe, a tělo – duše. Má velkou sílu.
Zlatá
Barva, kterou mívají jedinci po meditaci a podobně. Je známkou transformace, jíž se nám dostalo.
Stříbrná
Stříbrnou nejčastěji vyzařují zemřelí příbuzní. Sledují, hlídají a chrání. Objevují se tehdy, když se s nimi chcete spojit.
Barva drahokamů
Znamená dary, kterých se vám dostalo. Smaragdová je barva srdce a ukazuje city, klid i radost, léčí srdce. I růžová je barvou srdce a srdeční čakry, dává klid, radost a přináší chuť žít. Je taktéž známkou značné vyspělosti. Tyrkysově modrá je oproti tomu barva energií klidu, míru a porozumění.
Helen Stanku
Článek napsala Helen Stanku pro časopis Šaman magazín (číslo 1), jehož je redaktorkou. Další zajímavé texty a články, nejen od Kartářek světla, najdete právě v tomto novém časopise od vydavatelství Bylinky revue.