Kartářka Marie se s námi podělila o svůj pohled na to, kde se v lidech líhnou určité vzorce myšlení a chovaní, které umí kazit život nejenom jedinci, ale i jeho okolí a také o úvahu, co dělat, pokud už se s někým takovým musíte v životě setkat. Je to její úvaha o jednání a přímluva k jeho narovnávání.
Když se rozhodnu napsat článek, nebo nějaké pojednání, vždy k tomu mám určitý podnět a impulz. Dnes je to jednání nás, které v poslední době pozoruji, nebo že se mi něco „stalo“. Takže konkrétní příběh je základ. Uvedu ho v závěru. Určitě tomu předchází příběhy vás, jež se obracíte na možnost výkladu karet přes stránky Kartářek Světla. Nechci být mentorkou, ale třeba to někomu pomůže si uvědomit souvislosti. Proto tomu věnuji čas a píši určité postřehy. (Závěrem svých úvah, jsem se dostala k položení otázky, co vede až k poznání, nebo rozpoznání zárodků šikany? I ta někde začíná.)
Určitě víte, že nejčastější otázky se dotýkají vztahů, ať už mezilidských tak osobním, tj. partnerských. Pak je to jistě zaměstnání, sebeuplatnění a zdravotní, tj. kondiční stránka. Jsou i další otázky pochopitelně, ale toto vyjmenované vévodí. Základem je um, jak si utváříme svůj život a tím ovlivňujeme i kvalitu životního stylu u svých blízkých.
Začneme třeba pochopením
Vím, že kdo ve svém životě začne hledat nové poznatky a vysvětlení, je na té nelepší cestě v životě. Výsledek na sebe čeká. Přijde dříve, nebo později, to záleží na situaci a našem tempu. A ti z vás, kdo se obrací o pomoc získat informace zde na stránkách Kartářek světla, je tak trochu zbytečné apelovat, abyste své poznatky konzultovali s někým zasvěceným, ale nezúčastněným. Protože jste už cestu našli. Rodina, přátelé nám sice řeknou, poradí, ale je to spojené s emocemi a to nemusí být vhodný přístup. Myslím, že už se o tom mnozí přesvědčili, nebo k tomu záhy dojdou.
Pakliže se potřebujeme vypořádat s určitou situaci, která nastala, je zásadní to umět přijmout. Prostě si říci, ano, jsem bez práce, nebo, nemám už kvalitní vztah, nebo nastal rozchod. Můžeme si do vzorečku doplnit svou situaci. Když to vezmeme jako fakt, pak nastává další fáze přemýšlení a ta je v rovině hledání řešení. Je vhodné také zvážit příčinu. Zákon příčin a následků je fér vnímat a neobcházet. Hledejme u sebe a pak u druhých.
Změna
Pokud se nám nedaří, situace, vztahy, profese, nebo co potřebujeme v životě narovnávat, pak hledejme sílu pro změnu. Hledejme pomoc, pokud jí potřebujeme. Řekněme si o ní. Nemusíme na těžkosti, ať už jsou jakékoliv, zůstávat sami. Zodpovědnost je ale jenom naše. Důsledky jednání jsou naše vizitky. Začněme u sebevědomí. Podívejme se, jak si vážíme sami sebe. Navazujme častěji kontakt se sebou samými, pokud to neděláme. Tam hledejme sílu a poznání. Co najdeme, můžeme konfrontovat s realitou, nebo jak už zaznělo s někým zasvěceným a emočně nenavázaným, k nám.
Přímluva
Nedovolme, aby se k nám lidé v našem okolí, nebo s kým přicházíme do kontaktu, chovali chybně. Nepodporujme to svou tolerancí, nebo rezignací. Ve vztazích, v rodině, nebo na pracovišti se nějaký čas snažíme o nápravu. To asi každý vycítí, že je příhodné. Pak nastane zlomový okamžik. Jedna cesta je, že si to necháme líbit a stále je v nás naděje, že to zvládneme, budeme hledat nejrůznější přístupy. Druhá cesta je řešení. Jistě bude mít několik variant a postupů. Většinou cíl bude, že vztah s člověkem, jež nás nerespektuje, ukončíme. V rodině je to složité, ale ne nereálné.
Manipulace
Jedinci, jež dychtí po manipulaci s druhými, z toho čerpají svou energii. Když se jim to zdaří, jsou nad míru spokojení. Nevím jaké veškeré zárodky tomu všemu předcházejí. Příčin může být s největší pravděpodobností několik, ale jistě to bude z prostředí ve kterém jedinec vyrůstal (rodina, škola, parta apod.). Je-li závadné rodinné klima, těžko se naučíme žít a jednat bezchybně.
Psychologie jasně říká, že to čeho jsme součástí vstřebáváme a zážitky se ukládají do podvědomí. V době, kdy zvládáme a kontrolujeme situace, je předpoklad, že nebudeme dělat, co se nám příčilo. Jakmile se ale přestaneme kontrolovat, tak nastoupí podvědomý program a jedeme v tom rytmu, co nás ovlivnilo. Převezmeme podvědomě získané modely. Což je chyba. Jednáme třeba jako rodiče.
Náprava
Výhrou je, když si to začneme uvědomovat. Terapie pomůže. Sebepoznání pomůže. Vyčistění emocí s nejrůznějšími zážitky jsou nutné. Je přímá souvislost s pochopením, přijetím a napravováním, tj. odstraňování příčin. Jakmile jsem schopni o nepříjemných událostech hovořit v klidu, zbavili jsme se emocí a nemusíme situace opakovaně prožívat. To je nádherné zjištění a odměna za možná namáhavou terapii, kterou jsem procházeli. Výsledek je odměna.
Pozorovatel
Staňme se pozorovateli. Pozorujme sebe, svůj osobní příběh a jiných lidiček okolo nás. Dívejme se do pomyslného zrcadla a hledejme pro sebe informace, zda konáme adekvátně. Udělejme si na to čas. Budeme ho potřebovat méně, než když se život zadrhne a pak teprve budeme postupovat o čem se zde zmiňuji.
Příběh (podnět pro úvahu)
V úvodu se omlouvám, že jsou osobní, ale nechce se mi psát třeba příběh klientky / klientů. Jeden z poslední doby je alarmující, ale nebudu ho zveřejňovat, i když si myslím, že by ho tu nikdo ze zúčastněných nehledal.
Léto
Jsou letní dny s velmi vysokými teplotami. Chodím plavat, je to pro mě i taková meditativní činnost. Jednoho takového slunného dne jsem šla plavat. Celkem hned při vstupu do bazénu jsem měla kolizi. Šla jsem pozvolna do vody a viděla dva bratry plavat. Jeden menší a druhý cca desetiletý. Víc jsem se dívala na toho mladšího. Krásně plaval, ale neviděla jsem ihned plavací pás. To až posléze. Viděla jsem, jak plavou ke mně, tak jsem se tak asi o půl metru posunula, abych nepřekážela. Vše se nějak odehrálo rychle a ten starší hoch z nich se otočil na záda a velkou rychlostí se řítil na mě. On viděl, že se jim uhýbám. To byl asi impuls pro jeho další jednání. Matka určitě věděla, co bude následovat, tak na něj volala. On se nezastavil. Ale také stála. Já jsem nějak už byla „vypnutá“ a nestačila jsem zareagovat. Měla jsem pocit, že jsem tam „přišpendlená“. Ono nebylo ani de facto kam.
Na jedné straně malý plavec, na druhé straně matka. Samozřejmě, že mě výrazně pocákal. Udělal to schválně, protože ho matka, jakmile na něj dosáhla, tahala k sobě. Řeknete si, že to je prostě denní realita v takovém zařízení. Vše má své ale, tak i toto. Matka měla vyděšený výraz a odpovídala synovi na jeho otázky, proč jsem se mu neuhnula. Když to nezabíralo, tak se dívala za mnou a jala se mě poučovat, že jsem se měla uhnout. Mohla jsem s ní vést diskusi kam se uhnout, když už jsem to jednou udělala a nebylo místo. Ve vodě to nejde jen tak se rychle přemístit. Myslím, že s ním, tj. se synem, má problémy na denním pořádku. Výraz v jejím obličeji tomu nasvědčoval.
Můj čas
Plavala jsem a s odstupem situace jsem o tom přemýšlela. Opravdu to byl mžik. Říkala jsem si, že přeci nejsem taková neústupná a netolerantní, když jsem se evidentně z jejich prostoro plavání posunula v domnění, že budou pokračovat svým naznačeným směrem. Pak jsem to už nechala být. Plavala jsem abych uplavala požadovaný počet bazénů. Mohla uběhnout čtvrt hodina možná o něco víc, nevím. Z vedlejšího prostoru v bazénu, kde oni byli, jsme stále slyšela toho hocha. Pokládal matce soustavně otázky, proč jsem se mu neuhnula. Odpovědi ho neuspokojovaly.
Psychologie jednání
Jak známe nějaké základy psychologie, tak bych si dovolila říci, že to není zdravý přístup a jednání. Já jsem jim nic neřekla, jenom jsem se významně podívala, že se mi to jednání nelíbí. Víc to byl pohled na tu nešťastnou matku, co nezvládá svého syna. Zda jsem jednala správně nevím, ale jednala jsem intuitivně a až potom jsem si to všechno přehrávala, abych to pochopila. Odpovědí mi byla nedořešená reakce zmíněného plavce. Chyběl mu úspěch z manipulace. Co a jak pokračovalo nevím, ale já na to myslela ještě druhý den. Probíral své jednání, tak jsem i myslela co by s tím měla dělat matka z příběhu. Zda a co by měla dělat v přístupu k tomuto synovi. Určitě to nebyla jediná jeho epizoda. Když se něco podobného stane v jiných případech, zazní omluva, i moje.
Rozbor
Sama se snažím najít místo, kde mám prostor na plavání. Neplavu až ke skokanským blokům, když tam děti skáčou do vody, nebo plavci. Vím, že jsou tam i ostatní.
Nevím, zda je můj náhled správný, je to k diskusi. Ale zkušenost říká, že se to bude u jedince stupňovat. Pokud není zvladatelný nyní, co bude následovat? Myslím si, že hlavním momentem byla touha s někým manipulovat. A to víme, kam to vede. Ovládat okolí, slabší jedince, dívky, ženy apod. Jak je blízko k šikaně?
Dospělost
Co pak po letech následuje? Pak se s podobným typem lidí setkáváme a nevíme, jak vztah utvářet. Někdo z těchto vztahů odchází včas, někdo je ani nenavazuje a někdo se to snaží vyřešit a třeba zavolá na linku Kartářek světla pro radu. I to se děje.
Myslím si, že naše obrana je, se od těchto lidí nenechat manipulovat. Jak to provést je více způsobů. Jeden z nich je i to, že budeme setrvávat na své sebevědomé rovině a dokážeme se tomu vyhnout, nebo se neúčastnit. Rozhodně si nemyslet, že člověk od toho jednání ustoupí. Je to jeho zdroj uspokojení. Samozřejmě nesprávný. Poučme se. Děkuji za pochopení.
Pro Kartářky světla Marie
Foto: album kartářky Marie a Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Rády vám odpoví.