Komunikace ve vztahu je důležitá, ale ještě důležitější je správně pochopit, co vám ten druhý říká.
Muž říká, že mu vaše rajská nechutná. Vy místo toho slyšíte: „Neumíš vařit, maminka vaří lépe, už tě nemiluju!“ Nejvíce totiž slyšíme skrze naše traumata a iluze.
Když jste chodili jako děti do školy a dostali jste čtyřku, tak vám nikdo neřekl, že se musíte víc snažit. Pouze, že nic neumíte, jste líná a ještě k tomu hloupá. Proto, když teď někdo mluví o vaší omáčce, slyšíte, že mluví o vás.
Když vám někdo řekne, že špatně vaříte nebo že doma není uklizeno, slyšíte: jako žena jsi selhala. To jsou staré programy, které v sobě nosíme, často už z dětství. Pak stačí, když někdo zvedne hlas a vnitřní dítě se ve vás třese. Trauma se zapisuje v podvědomí dítěte. A pokud se to nepřenastaví, tak je úplně jedno, že jste dospělí a můžete říct: nesouhlasím s tvojí kritikou. Je tam ještě něco dalšího, a to je budování sebe sama. Svou vlastní ženskou identitu jste postavila na umění vařit. A jakmile toto umění někdo zkritizoval, rozpadl se váš obraz sebe jako ženy.
Jsou lidé, kteří jsou přesvědčení o tom, že jsou skvělým přáteli, ale sami mají smůlu na své známé. Vždycky je po nějaké době dají na druhou kolej. Poněkud zapomínají, že se baví vždy jen o svých vlastních tématech – o své práci, o problematickém vztahu… Nic kromě toho nevidí ani neslyší, nepřipouští si fakta.
Představte si, že žena začíná vztah s mužem. Jenže on na ni nemá čas. Kromě toho, že mu dělá problém se s ní vůbec sejít, jí ani neodpovídá na SMSky. A ji napadá, že určitě ztratil telefon, nebo že se mu něco stalo. Některé ženy jsou schopné volat mu i do práce. Je to opět jen příklad toho, že nevidí nebo nechce vidět pravdu, tedy to, že takovému muži na ní moc nezáleží. Je to taková přetahovaná. Ten muž evidentně o kontakt nemá zájem, ale ona si myslí, že určitě chce, jen je nesmělý.
Opět je třeba si připustit fakta. To, že někdo neodpovídá, znamená, že nás podvádí a už nemiluje, nebo miluje, ale je nesmělý. Spíš se vyplatí zeptat: „Proč se neozýváš?“
Dostanete odpověď. A začneme od začátku, jako s tou omáčkou. Když řekl, že mu omáčka nechutná, a my se cítíme špatně, je dobré se zeptat: „Myslíš si, že jsem horší kuchařka než tvoje máma? Máš milenku? Už mě nemiluješ?“ Může to vypadat legračně, ale je to tak. Někdo mluví o omáčce a my si myslíme své. Je dobré se zeptat přímo: „Rozumím ti dobře, že mi chceš říct tohle a tohle?“ Nebo: „A co tím myslíš? Co se děje?“
Místo toho si okamžitě domýšlíme tu nejhorší interpretaci a nakonec se stahujeme. Ten druhý tomu samozřejmě nerozumí, a tak se také stáhne. Takto už se rozpadlo mnoho vztahů. Přitom se dá vždy za názor poděkovat a říct, že váš názor je jiný a případně se doptat na konkrétní detaily.
Pro Kartářky světla Hel
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.