Karty kartářky Aničky sdílely hodně lidského trápení i radostí. Anička si v tom všem začala všímat jistých zákonitostí. Se šťastnými i méně šťastnými konci. A o tyto postřehy ze života se s námi podělila. Říká: ,,Příběhy některých lidí jsou naprosto neuvěřitelné. Někdy se mi zdá, že to ani nemůže být pravda.“
Často přemýšlím nad osudy některých lidí, kteří mají těžký život. Ovšem co to znamená mít těžký život, toť otázka. Pro někoho to může být život v chudobě, pro jiného nezdar v práci, pro každého to má ale jednoho společného jmenovatele a to jsou VZTAHY k někomu, k něčemu, k sobě samému.
Odjakživa žhavé téma. Víte často si říkáme, proč se nám nedaří a jiným se daří, aniž by se o to snažili, jde jim to tak nějak samo. Málokdo si položí otázku, co dělám špatně, že se mi nedaří a jak to můžu změnit.
To, že musí pracovat člověk sám na sobě, málokdo chápe, většinou se dává vina jiným, nebo okolnostem a podobně.
Spousta žen i mužů si stěžuje, nebo žádá o radu, jak to má udělat, aby se ten jeho partner choval tak, jak by si přáli, ale začnou obvykle tím, že vinu hledají u toho druhého, ne u sebe.
Tolerance i mantinely
Ve vztahu, aby byl funkční, je především zapotřebí tolerance, důvěry a určité svobody, abychom toho druhého svou přehnanou láskou a péčí neotrávili. Víte, když budu denně někoho zahlcovat smskami stokrát za den, byť láskyplnými, po čase to otráví každého, pokud vám není zrovna patnáct let.
Vždycky říkám, a to obzvláště ženám, jak si ty mantinely nastavíte na začátku, takové budou a pak už se měnit moc nedají. Každý člověk si k vám dovolí jen tolik, kolik mu vy sami dovolíte. Lidem často říkám, aby si vážili nejdříve především sami sebe, aby si jich mohli vážit ti ostatní. Z toho vyplývá sebejistota, která zkrátka přitahuje opačné pohlaví.
Víra v sebe
Jestli to bude žena nebo muž, pokud nemá sebejistotu a je bezradný, oddává se příliš druhému, myslí si, že dělá správně, ovšem dělá pravý opak. Člověk bez sebedůvěry, byť sebevíce oddaný s láskyplným srdcem na dlani, nemá šanci uspět.
Dávat a brát (co)
Pak přijdou zklamání, že jsme dali do toho vztahu všechno ze sebe tomu druhému a on nám nevrací stejnou měrou. Dáváme energii a nečerpáme. Víte, ve vztahu by mělo být domluveno hned od počátku, že se k sobě mají lidé chovat s láskou a úctou tak, že si nebudou nadávat a používat ve vzteku sprostá slova, protože od nich je už jen krůček k násilí. Lidé na to často zapomínají a pak se diví, že to krachuje rychleji, než to mohlo vůbec začít. Dnešní doba tomu ještě napomáhá vulgarismy, které přechází v normální mluvu, takže nemají vůbec dojem, že se to nemá, ale to je zkrátka špatně.
Doma by se tohle nemělo vůbec dopustit. Pokud se chováte k partnerovi nebo partnerce slušně a ona-on k vám ne, je potřeba to okamžitě zarazit a nenechat si to líbit. Člověk, se kterým chcete žít, si vás musí především vážit, a od toho se odvíjí všechno. Pokud je k vám někdo vulgární, neváží si vás.
Nebe bez mráčků?
Někteří se bojí dát najevo tomu svému protějšku, že se jim to nelíbí, jak je s nimi zacházeno třeba ze strachu, že od nich ten partner odejde, ale to je špatně, protože takový člověk se obvykle nemění a měl by vědět a to důrazně, že mu to nebude akceptováno! Samozřejmě, že nikde není nebíčka bez mráčků, ale dá se to řešit především slušnou formou.
Ženy také často dělají zásadní chyby, které vůbec za chyby nepovažují!
Kolikrát slýchám: „Když se neozve, mám zavolat?“ „Dlouho se mi neozval a já už to nemůžu vydržet a zavolám mu, i když se urazil nebo odešel On.“
Udělá to a má předem prohráno a nikdy se to už nezmění. Milé dámy nezapomínejte prosím na to, jak nám to příroda určila, že semínko se dere za vajíčkem, ne naopak!! Muži jsou přírodou nastaveni jako lovci, tak je dámy nechte lovit, dělá jim to radost, zrovna tak jako pomáhat slabému ženskému pohlaví. Dnes je to častokrát opomíjeno a pak se nám dámy diví, že je muži přehlížejí. Muž se musí cítit jako Lovec, a musí mít o ženu vždycky trošku strach, že mu zmizí z hledáčku. Musí tam být napětí, ten adrenalin z lovu a pak to správně funguje. Jakmile si je muž ženou stoprocentně jistý, začne se ve vztahu nudit, a kdo se nudí, začne zlobit.
Lásku si musí zasloužit?
Je mi nesmírně líto těch hodných a poctivých žen, které by udělaly cokoliv, aby byly milovány, ale nedaří se jim to, protože neumí tuto starodávnou strategii aplikovat ve svých životech. Ve vztahu musí být jiskra a energie, ze které ten vztah topí a hřeje, jakmile to začne uhasínat, zbude jen popel.
Nikdo není dokonalý
Víte takový láskyplný vztah, který vydrží lidem do konce svých dnů, to je to pravé štěstí člověka a výhra větší, než v loterii. Fungující vztah dvou partnerů, potažmo rodina, je základem spokojeného života na procházce tímto světem. Je to umění milovat člověka se všemi jeho vadami a jít s ním všemi bouřkami a ne jen když je na výsluní.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…
Pak jsou ovšem mezi námi také jedinci, kteří si myslí, že můžou úplně všechno, dokonce i hrát si s city jiných lidí. Ti ale zapomínají, že za to si je karma určitě najde, i když tomu nevěří. Nikdo si nesmí myslet, že hřích nebo zlo vykonávané na jiném člověku zůstane nepotrestáno.
Znala jsem jednu ženu, které nestačil její milující manžel, který jí postavil dům, vybudoval krásné zázemí, finanční jistotu a spokojený domov. Manžel vydělával, aby se rodina měla dobře, paní se začala nudit a našla si milence a ne jednoho.
Nějakou dobu to takhle fungovalo a jak známo s jídlem roste chuť. Takže se z toho po čase pro tu paní stala zábava. Paní si hrála s city jiných, ale ne dlouho. Říkala jsem jí, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Byla vysmátá a říkala, že v tom má praxi a ví jak to všechno ukočírovat. Říkala jsem jí, že to nemůže zákonitě vydržet, protože tohle se zkrátka nedělá a že se něco stane, ať toho nechá a chrání si rodinu, dokud je čas.
Nevěřila mi a jen se smála. Po nějaké době to samozřejmě prasklo, nebudu vyjmenovávat, co všechno se událo, jen vím, že paní skončila na ubytovně sama, bez rodiny, bez majetku, opuštěná i svými milenci, bez peněz, se špatným svědomím a její přehnaná sebedůvěra se zatřásla v základech. Není radno hrát si s lidskými city, zrovna tak jako není radno nechat si všechno líbit, vesmír nad námi bdí, aby tyhle věci nějak korigoval, jen je potřeba naslouchat a dívat a občas si nechat třeba i poradit.
Největší umění je najít ten zlatý střed
Přála bych všem, kteří hledají lásku, aby ji našli i přes veškeré problémy s ní spojené, protože bez ní lidský život nemá smysl. Všem, kteří potřebují zdraví, aby jim zůstalo a byli soběstační.
Všem, kteří potřebují naději, aby jim ji nikdo nebral.
A nám všem mír a klid na téhle krásné planetě Zemi.
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Rády vám odpoví.