Ze školy známe, že čas je měřitelná jednotka. Správně. Jasně, výstižně pojmenovaná jednotka něčeho, co si „opět“ podmanil člověk ve snaze dát řád už danému, a nastavit funkční, podléhající systém koloběhu něčeho, co ho úplně neposlouchá.
Už pan Einstein zveřejnil pravdu o čase. Bez složitých matematických vzorců odtajnil jednoduchost v prohlášení, že čas i hmota se snoubí a společně „páchají“ převraty v lidských životech a dění na Zemi. Protože spolupracují. Lid nechápal, jak se čas, který doma nemá zavřený ve skříni a nelze jej fyzicky uchopit, může podrobit tomu, co hmotné jest.
Citováno: Čas je relativní. Selsky řečeno – přizpůsobitelný. Čemu? No právě hmotě. Nevěřícím lidem (stojícím v čele hierarchie) musel onen poznatek, pochopitelně, doložit. Doložit složitou rovnicí, která je běžnému smrtelníkovi nečitelná. Fyzikové studující a vystudovaní chápou v matematické jednotě.
Kolik jich ale mezi námi je, že? Že veřejný lid neporozumí, byl v podstatě chtěný záměr vysokohlavých. Stále není a nebylo žádoucí, aby každý jednoduše porozuměl. A vědělo se, a ví, že není každý člověk žijícím matematikem, aby vypočítal skrytý odkaz, zašifrovaný do čísel, či rovnic. A pochopil.
Stejně tak jako Nostradamus za královny Kateřiny Medicejské mohl publikovat osvětu a vědění pouze v šifrách. A to, že vůbec „nějak“ mohl, byla zásluha právě královny, která si jej oblíbila a zpardonovala verše „ potulné inteligence“ nic neříkající analfabetickému lidu tehdejší doby. Proto i dnes se jeho odkaz tak složitě louská, protože zakódování informací do veršů byla jediná možnost vydat něco – odkaz, který masy nepochopily tak stejně jako vzdělaná královna. Jinak by je pochopitelně zlikvidovala i s Nostradamem samotným. Dala ale vědomě průchod nástupcům budoucích století, možná po vzoru „po mě potopa“, ale spíš možná pro její astrologické a další vzdělání a bystrou inteligenci.
Chápala, že by se historicky znemožnila v očích budoucích generací. A opět… nebylo v letech minulých chtěné, aby veřejná společnost chápala. Dnes také ještě nejsme úplně za hranicí volnomyšlenkářství. Toto spojení podstatného jména s přídavným se mylně vykládalo a dodnes je chápáno jako neposlušnost, bláznivost mysli od reality. Ale to není pravá podstata slova. Stavu, kdy si „jakože“ můžete myslet cokoli. Tomu nepřál žádný režim. A nepřeje. A nedej Bůh pochopit! K čemuž volná myšlenka, přeloženo myšlení jedince bez berlí a zákazů systému jednoznačně vede.
Volnomyšlenkář je dnešní společností chápán „jen“ jako člověk mimo realitu a jakási chyba v systému doby, pokud si nevystudoval akademický titul, a díky Bohu za ty možnosti!. V horších případech je považován za psychicky narušeného, ale naštěstí od dob minulých už není cíleně pronásledován.
Zde je odkaz času. Čas jako takový neexistuje. Pokud minulé děje mohou měnit budoucnost, není tato budoucnost konstantní v datech, ale v prostoru a času, v posloupnosti dějů. A dělá zázraky, pravda jindy, než by se nám hodilo. Proč? Protože čas funguje tehdy, je-li naplněn odezvou a chápáním a prožitky lidí současně. Složitě řečeno, chápu.
Tak jinak. Je-li myšlenka rychlejší než stávající hmota, tak se nemůže v dané hodině aktivovat, pouze uložit, nedojít zhmotnění teď a hned, ale je uložena a tím pádem čeká na své zhmotnění. Nezaniká. Je semínkem, které čeká na vzklíčení v realitě, která bude mít živnou půdu pro tuto vizi.
A ještě jednodušeji. Pokud je žijící člověk, tedy hmota, živná půda, připravena, ze semínka vyroste rostlina. Z nápadu pak realizace. Je-li dotyčná osoba hmotně, tedy svým buněčným základem tím hotovým humusem, plány se zhmotní. A z praxe kartářky to znamená, že vaše očekávané děje ve vašich životech se zhmotní. Nikoli ale na předem určené datum. Jakože 20. prosince se zamilujete či se vám stane to, či ono. S takovou přesností karty neumí pracovat.
Ale v kompozici daru, co mám a vědění, které jsem k daru byla nucena nasbírat, opřena o všechny staré dostupné vědy (astrologii, numerologii a v neposlední řadě dnes už i kvantovou fyziku a mechaniku včetně fraktálové geometrie) jsem schopna předpovědět nejblíže možné časové smyčky. I s dalšími pozdějšími alternativami. Ale akce, tedy uskutečnění očekávaného děje se stane právě pouze tehdy, je-li vaše hmota připravena na onu změnu, ono nové semínko. Chybí-li vám ještě nějaký prožitek k aktivaci, byť nevědomky, je třeba čítat s datem pozdějším, než prvním určeným. Ale i ten je možné spočítat a předpokládat.
Závěrem jen chci podotknout k odkazu věd vyčtených v závorce, že nejsem vystudovanou doktorkou fyzikálních jevů. Krom mě blízké astrologie a numerologie, kde jsem „rybou ve vodě“, je studium kvantové fyziky, pro mne matematicko-fyzikálně nenadaného jedince velkým překvapením. Krásným byť složitým překvapením, že to, co jsem v praxi s lidmi a v životě odsledovala, už také bylo objeveno. Všichni se stále učíme a předáváme si informace. V čase a prostoru, ve kterém existujeme.
Kartářka Lucie