Podezíraná spolu s ďáblem, sloužící čarodějnicím…. Kočka je největší individualista ze všech zvířat blízkých člověku. I z tohoto důvodu si toho za posledních 6000 let docela dost vytrpěla.

Kočky ve starém Egyptě

Ve starověkém Egyptě nikoho ani nenapadlo kočku (zdomácňovat) zavírat. To že už byla a přitom chránila dům i zásoby před hlodavci jí zajistilo pozici „svatého zvířete“. Věřilo se, že je pomocnicí bohyně Bastet (Bast), která je zobrazována jako kočka nebo žena s kočičí hlavou. Stejně jako ji ztotožňovali s plodností, tak i se štěstím, hojností a radostí. To poslední jí zůstalo dodnes. Při pohledu na bezstarostně dovádějící koťata, roztaje snad i to nejtvrdší srdce. Možná i proto je to jeden z nejprodávanějších motivů na obalech sešitů a dětských notesů.

Zároveň s přestěhováním hlavního města Egypta do Bubastis, se Bastet stává jednou z nejváženějších egyptských božstev. Egypťané věřili, že chrání domovy před démony
a zabití kočky považovali za svatokrádež a trestali smrtí. Řecký historik Herodot psal, že během požáru všichni napřed zachraňovali kočku a teprve potom dobytek. Když kočka zemřela, nabalzamovali ji a pohřbili na kočičím hřbitově. Na znamení smutku si oholili jedno obočí.

Kočky a islám

Ve vážnosti má kočku též islám. Jejich předení je považováno za modlitbu k Alláhu. To díky Muezzi – kočce Mohameda. Prorok ji měl tak rád, že když se jednoho dne chystal k modlitbě a kočka mu spala na rukávu, raději si odtrhl rukáv, aby ji nevzbudil. Ale nejenom kvůli této příhodě Mohameda nazývají „otcem koček“. Muezzi lehávala proroku na kolenou, zatímco on kázal, a pila z rituální misky. Když prorok pokousaný vzteklými psy ležel v jeskyni – blízko smrti, Muezzi mu zachránila život olizováním ran.

Kočky a křesťané

Přátelstvím s kočkou se zaštiťuje též papež Benedikt XVI. Jeho milovaný rezavý polštářový kocourek z německého Penaling je v papežské Biografii Josef Achico. Několik set let zpětně by to bylo nemyslitelné, protože kočku považovali za vtělení ďábla.

Ve Velké Británii a USA přináší smůlu potkání ne černé, nýbrž bílé kočky. Kočka ležící zády ke krbu znamenala mráz, čistící si srst – déšť. Věřilo se, že zavření kočky přinese bouři. Charles Darwin, tvůrce evoluční teorie, vzpomínal, že když se plavil na lodi, která kvůli bouři nemohla vyplout z přístavu, námořníci tvrdili, že to je kvůli kočce uvězněné v podpalubí. Dokonce i dnes se rybáři bojí na moři říci slovo kočka.

Kočky, magie a medicína

Silný svazek s magií a s nadpřirozenými silami částečně přenáší uzdravující moc na kočku. V lidové medicíně se černá kočka objevuje často. Kůže léčila krevní oběh, potírání oka ohonem bylo považováno za lék na ječné zrno, kočičí krev posilovala, sádlo léčilo souchotě, hlava v prášku upravovala zrak a upečení kočky v peci na chleba zaručovalo přežití cholery.

Na Sumatře se tradovalo, že kocour shazoval z mostu duše hříšníků. Japonci a Číňané mu přisuzovali znalost černé magie. V buddhismu a kabale se zase pojil s hříchem. Ve střední Evropě se kočce přisuzovala liščí chytrost. Třeba příjmení německého heretika Ketzera je odvozeno ze slova kočka – „die Katze“.

Kočka a pověry

Kočky ale měly za ušima víc hříchů. Když doma vystavovali mrtvého, kočky drželi daleko, aby nemohly skočit na nebožtíka a tím ohrozit jeho duši. Kromě toho je obviňovali, že kradou lidem štěstí, vynáší tajemství, mají moc uhranout atd. Proto musely dlouhé časy platit za své temné skutky. Za to, že se v ně mohli vtělit démoni a duše hříšníků, byl z koček vymítán ďábel – „kočičí muka“. Nejvíce pověr je svázáno s černou kočkou. Potkat ji znamená smůlu anebo štěstí – záleží na okolnostech. Kočka přicházející k člověku bavícím se na verandě znamená štěstí, kdežto přeběhnoucí přes cestu přináší smůlu (hlavně ráno, nebo večer).