Tarot podle šamanů

Lidé vykládající Tarot velmi dlouho považovala církev za čaroděje. Možná, že tyto jejich představy a dojmy nebyly až tolik nepochopitelné, zvláště pak, když si povšimneme, že některá vyobrazení na kartách popisují praktiky šamanismu.

Kde se ale tyto oblíbené karty, které jsou nedílnou součástí světa magie, vzaly?

Historie Tarotu se začala psát již na počátku 15. století. Tehdy v Itálii začínala epocha renesance a na knížecích dvorech se těšila velké oblibě hra, jejíž hrací karty představovaly zvláštní scény: tuláka, jehož nohavici trhá pes, pouťového kouzelníka, smrtku s kosou, ďábla, oběšence či mrtvé vstávající z hrobu. Hru tamější lidé nejprve nazývali Trumfy (italsky „Trionfi“) a teprve o sto let později se jí dostalo označení „Tarocchi“, což byl Tarok v okolních zemích pojmenovaný jakožto Tarot. Ten sice po nějakém čase vyšel u šlechty z módy, zato se však dostal k běžným lidem. Bohužel se ale zachovaly jen jeho nedokonalé dřevorytiny, které se prodávaly na italských, švýcarských i francouzských trzích. Ani to však nebránilo tomu, aby je pařížští a londýnští okultisté uznali za zašifrované posly tajemna.

Tarotové karty – kdo byl první?

Nyní už víme, kdy Tarotové karty spatřil světlo světa. Co však až dosud nebylo zjištěno, je to, kdo jako první namaloval jeho tajemné scény. Nevíme, kdo Tarotu vtiskl jeho autentickou podobu. Z čeho autor asi čerpal inspiraci? Jaký myšlenkový systém naznačovaly obrázky? Předpokládalo se, že karty zpočátku sloužily jakési dobře utajené sektě či hermetické, alchymistické, mystické lóži, o které neměla renesanční Evropa nouzi. S jistotou však můžeme říci, že je Tarot spojen s Kabalou, tedy židovsko-mystickým systémem. Tuto skutečnost dokazuje 22 karet Velké arkány, kdy číslo 22 představuje počet hebrejských písmen. Proti zastáncům egyptského původu Tarotu mimo jiné hovoří také fakt, že vykopávky u Nilu nic podobného nenaznačují.

Výklady z tarotových karet

V dnešní době jsou Tarotové karty již běžně dostupné a dají se bez obtíží zakoupit. Výklad z Tarotových karet je dnes víc a víc oblíbený. Ačkoliv jsou tarotové karty opředeny nejednou zajímavostí, velkou pozornost si zasluhují i díky tomu, že některé karty jakoby ilustrovaly šamanské praktiky. Nejvíce patrné je to na kartě číslo XII, kde je znázorněn oběšenec. Přesněji řečeno, představuje mládence zavěšeného za nohu hlavou dolů na šibenici či větvi. Jak známo, podobné praktiky prováděli v pohanské Skandinávii, takže se asociaci s šamanstvím vyhneme jen stěží. Kromě toho je v Eddách psáno, že takto drsné iniciaci se podrobil bůh Ódin, který na jasanu světa (Iggdrasilu) visel devět nocí. Jeho dobrovolná oběť se prokázala jako vysvěcení, neboť Ódin nakonec získal tajemství (porozumění) run.

Zavěšování na větev stromu na několik hodin hlavou dolů si vyzkoušel i Mexičan Viktor Sanchez v rámci cvičení své šamanské školy. K čemu je dobré vidět svět vzhůru nohama? Jako mnoho cvičení tohoto druhu odpoutává od běžného světa, ukazuje realitu jinak a probouzí skrytou moc podvědomí. Tato „tarotová pozice“ je ale velmi náročná a vyžaduje přípravná cvičení na způsob jógy. Možná, že by se nám v rámci cvičení lépe viselo v embryonální pozici.

Karta XII však není jedinou, která v sobě nese šamanský odkaz

Například Tarotová karta číslo IX – poustevník, popisuje muže v hábitu kráčejícího s lucernou, případně s poutnickou holí. Faktem však je, že skuteční poustevníci necestovali, nýbrž se stranili světu, modlíc se ve svých poustevnách. To, co znázorňuje tarotový poustevník, spíše připomíná zvyk prérijních indiánů nazvaný „vision quest“ neboli „cesta hledání vizí“. Lucerna tedy nepomáhá nalézt cestu, ale symbolizuje osvícení, jež čeká šamana na jeho cestě. Nejenom Indiáni, ale také tvůrce buddhismu Sigharta Gautama a mnoho dalších odcházeli do ústraní pustin za účelem osvícení. Tento obyčej znají šamani, kteří kontakt s nadpřirozenem hledají v tajze už odpradávna. Blízký je však třeba také australským křovákům.

Typicky šamanská je rovněž karta XI, která je příznačně nazvaná Síla. Představuje totiž člověka sedícího na lvu a symbolizuje setkání se zvířecí silou. Čím je toto silové zvíře? Je částí duše šamana (a možná každého z nás) a projevuje se jako zvíře. Část našeho já se totiž obvykle ztotožňuje s kočkou, vlkem, lvem či koněm. Šaman ovšem v sobě musí mít jedno nebo více takových silových zvířat, aby mohl komunikovat s říší duchů a nadpřirozena.

A co karta XIII nazvaná Smrt?

Ta zobrazuje oživlou kostru, přičemž v této představě se skrývá archaická idea, že kosti člověka mají v sobě jeho ducha, tedy to, co je v nás nezničitelné. Sibiřští šamani byli vyvoleni duchy, kteří je během snů oddělili od masa a kůže. Teprve takto rituálně očištění šamani se oddělili z kostí, a to jako prostředníci mezi duchy a lidmi. Takovéto scény se ovšem pochopitelně děly jen v obrazotvornosti mladých šamanů.

Karta XV nese název Ďábel.

Po šamansku lze vyčíst jeho cestu do podzemního světa, kde se potká s božstvy země i s duchy předků. Neoznačuje Satana, nýbrž naše plodné předky, jejichž geny v sobě nosíme. Na kartě je kromě toho zobrazena žena s mužem ovázáni řetězem, přičemž právě onen řetěz nápadně připomíná DNA, kde je zapsáno naše genetické dědictví.

Pakliže mluvíme o vizuálních výletech do podzemního světa, měli bychom obrátit pozornost ke kartě číslo XIX – Slunce, hovořící o letech duše k nebi. Hvězda nepotřebuje velkou nápovědu, abychom v ní spatřili světelný tunel, kterým se duše zemřelých vznáší k vyšším, lepším nebesům. Šamani do nich nahlédnuli ještě za života.

Karta XVIII – Měsíc

Ukazuje magické obřady, které se obvykle dějí se v noci při úplňku. Praktikovali je například severoameričtí Indiáni, jenž během obřadu, kdy byli postaveni v kruhu, dovedli několik hodin opakovat téže taneční kroky slova písní, dokud se nedostali do transu.

Karta číslo XIV – Mírnost

Znázorňuje anděla přelévajícího jakousi esenci z nádoby do nádoby. Můžeme si domyslet praktiky hromadění životní energie znázorněné vodou. Tato tradice se dochovala u havajských šamanů Kahunů, ale mohlo se o ní vědět i v jiných částech světa. Během rituálu šaman hluboko dýchá, představujíc si, že s každým lokem vzduchu nabývá z éteru energii a hromadí ji, stejně jako vodu v nádobě.

Velmi šamanská je také karta číslo XX – Poslední soud

Na níž jsou zobrazení lidé vstávající z hrobů. To není mýtus ani fantazie, nýbrž ilustrace ke cvičení, které Carlos Castaneda a Viktor Sanchez nazvali „Pohřbem bojovníka“. Ta spočívá v tom, že osoba podrobující se tomuto rituálu, si vyhloubí podzemní místnost a stráví v ní noc, aby se symbolicky navrátila Matce zemi a svěřila jí své tělo. Z takového „hrobu“ vychází bojovník regenerován, omlazen a plný sil, neboť zem z lidí vytáhne vše zlé.

Kosmické vejce XXI – tarotová karta Svět

Může se pojit s indiánskou saunou. Severoameričtí Indiáni v dávných dobách svázali z haluzí konstrukci ve tvaru polokoule. Tu nejprve zakryli, poté dovnitř vložili rozpálené kameny a nakonec do této konstrukce vešli. Věřili totiž, že sauna má i svoji spodní polokouli, která spolu s horní částí symbolizuje kosmické vejce, z něhož povstal celý svět. Není důležité, jak vejce vypadá na tarotové kartě. Lidé sedící uvnitř měli jistě dojem, že stěny se rozplývají do temnoty noci a dovolují duším cestovat k nebi. A právě díky tomu poznali své vize.

A co říct závěrem? Snad jen, že před šesti sty lety byl svět nepoměrně více obestřen magií. Mezi vesničany i horaly totiž byla ještě živá pohanská víra. V jejich domech s nimi bydleli jednak roje duchů, ale objevovali se též lidé obdaření silnou mocí, přírodní šamani. Jedny čekala smrt na hranici, jako „ďábelských čarodějů“, jiní získali věhlas mágů, divotvůrců či léčitelů. Takovými byli také sv. František s Assisi nebo anglický mistr tajných nauk Lohn Dee mistr Kelly. Kdo ví, třeba právě v tarotových odkazech čteme jejich výpověď.

Výklad karet, kartářky, věštkyně

Chápeme, že pro mnoho lidí není snadné vložit důvěru do prakticky zcela neznámého člověka. Ostatně právě nám se svěřujete se svými obtížemi a trápeními. Ovšem, abychom Vám mohly skutečně pomoci, je nutné, aby mezi námi panovala vzájemná důvěra. Proto jsme se rozhodly, že Vám odkryjeme také něco ze svého života, abyste věděli, že i my jsme ženy z masa i kostí. Jen jsme měly to štěstí, že nám byl dán do vínku dar pomáhat druhým. Kdo tedy jsme? Následující řádky Vám prozradí víc!