Runy jsou označením pro germánské znakové písmo a o jejich původu se traduje mnohé. První teorie praví, že se toto znakové písmo zachovalo již na zbraních a sponách z 2. století našeho letopočtu. Druhý předpoklad však uvádí, že většina znaků vznikla pravděpodobně odvozením ze severoetruské abecedy, jež byla hojně používána v období od 5. století před naším letopočtem do 1. století našeho letopočtu. A nakonec třetí teorie se přiklání k tvrzení, že se runy vyvinuly z řecké alfabety či římské majuskule.

Vznik a původ run

Ačkoliv nelze žádnou výše uvedenou hypotézu pojednávající o vzniku a původu run zcela vyvrátit, budeme vycházet z předpokladu, že první zmínky o runách jsou staré více jak 1800let.

Taktéž původ slova runa je opředen nejednou zajímavostí. Ve staré angličtině, němčině i příbuzných jazycích totiž runa znamená tajemství či tajnou poradu. Kořeny tohoto slova však sahají již do 4. století, kdy biskup Vulfila přeložil řecké slovo „misterion“ (tajemství) jako „runa“. Doplňme jen, že význam tohoto slova zůstal zachován v anglickém archaickém výrazu pro šeptání – „round“ či „rown“. Slovo runar pak znamená ve staroseverštině magický znak.

Je však nezpochybnitelné, že původní magické využití run ke kouzlení a věštění spadá do mnohem starší doby. Podle sbírky básní Eddy je věštící aspekt run starý jako svět sám. Vypravuje se, jak sedí tři norny na kořeni stromu světa a přitom s pomocí runové věštby vidí a určují osud nejen lidí, ale i bohů

A k čemu měly runy posloužit?

Runy měly zejména přinášet štěstí a chránit před zlými silami, a tak není divu, že je velmi často malovali dávní Vikingové na své lodě anebo je ryli na zbraně, které používali. Na začátku je vypalovali na kousky dřeva, později malovali a ryli do kamenů. Pokud však mají být runy využity k rituálním či magickým účelům, pak musí být dodrženy specifické postupy, které jsou popsané v básni Runatál, konkrétně v části ságy Hávamál. Tyto rituály mají obvykle podobu barvení, které se může provádět také krví pisatele.

Magické runy

Jestliže tedy budeme hovořit o runách čistě v kontextu magickém, to jest v případě, kdy jsou využívány pro účely věštění, nelze je vnímat jen jako pouhé písemné znaky, ale je třeba v nich hledat hlubší podstatu. Musíme si uvědomit a ztotožnit se s názorem, že každá runa žije, je osobností, energií i jakýmsi individuem. Z psychologického pohledu můžeme tedy runy chápat jako archetypické struktury. A právě číst z run a vykládat budoucnost je nelehký úkol, který nedokáže jen tak někdo. V našem týmu se však najdou věštkyně a kartářky, které runám rozumí a rády Vám z nich vyvěští budoucnost.

Runy sloužící k magickým účelům

Pro magické účely můžeme využít hned několik druhů run, což souvisí zejména s původem stejnojmenné abecedy. Původní runová abeceda neboli Starší futhark má dvacet čtyři znaků, z nichž patnáct je odvoditelných právě z etruského (respektive latinského) písma. Anglosaský futhorc pocházející z roku 800 našeho letopočtu ovšem zvýšil počet znaků nejprve na 28 a později až na 33. A nakonec Vikingský futhork runy zredukoval na pouhých 16 znaků.

 Ať už sáhneme po jakémkoliv druhu run, společným jmenovatelem každého z nich je, že vždy jedna runa zůstává bez symbolu. V takovém případě hovoříme o Odynovo nepoznané. Společné zůstává i to, že tyto znaky obsahují vlastní energii a jsou prosyceny starodávnou moudrostí, ze které můžeme čerpat i dnes.

Zajímá Vás tajemství těchto magických kamenů? Není nic jednoduššího než si vybrat některou z našich kartářek či věštkyň a zavolat jim.